Svobodná lidová misie Krefeld
nadkonfesní - nezávislá - šíření plného evangelia - nezisková - registrovaná
český
Představení misijního díla
»Svobodné lidové misie«


Toto nadkonfesní misijní dílo má za cíl úplný návrat k učení a praxi původní církve z dob apoštolů. Základnou pro šíření misijního díla do celého světa je misijní centrum v Krefeldu. O lokální sbor, kde kazatel Frank již mnoho let káže už jen o prvních víkendech v měsíci, se starají společně starší sboru Leonhard Russ a Paul Schmidt. Ewald Frank a Leonhard Russ se poznali již v roce 1953. Roku 1955 se Ewald Frank zúčastnil shromáždění amerického evangelisty Williama M. Branhama v Karlsruhe, které na něho zapůsobilo nezapomenutelným způsobem. V roce 1958 se tehdy již mezinárodně činný evangelista E. Frank zúčastnil konference »Voice of Healing« v Dallasu, v Texasu, kterou řídil rev. Gordon Lindsay. Zde se seznámil s mnohými světoznámými americkými evangelisty. Byl zasažen obzvláštní službou Williama Branhama, který se od všech ostatních lišil a připomínal službu Ježíše Krista a apoštolů, a od roku 1959 začal překládat kázání, která kázal William M. Branham v USA. Byl toho názoru, že svobodné sbory, které svědčily, že věří evangeliu, toto duchovní obohacení radostně přijmou. Ale ukázalo se, že musí být zřízeno samostatné misijní dílo, aby bylo umožněno zvěstování založené jedině na Bibli, a to poté, co vedoucí sborů plného evangelia působení zplnomocněného Božího muže víckrát paušálně odmítli, aniž by se namáhali bádat ve Svatém Písmu a jeho prorockou službu přezkoušeli v Božím Slovu.

V roce 1960 to bylo tak daleko, že se pod vedením Ewalda Franka, Leonharda Russe a Paula Schmidta, kteří ještě dnes jsou staršími a představenými sboru, scházela malá skupinka věřících nejprve v domácím kruhu, potom v pronajatých sálech. V dubnu 1964 byla »Svobodná lidová misie Krefeld« uznána za společensky prospěšnou. V průběhu následujících let se misijní dílo šířilo po celé Evropě. Roku 1964 zavítal E. Frank jako misionář poprvé do Asie. V Indii přicházely velké zástupy lidí k přednáškám, které byly korunovány zvláštním Božím požehnáním. Od roku 1968 pravidelně cestoval také do východoevropských států, včetně Sovětského svazu. V letech 1968 až 1978 s ním rádio Luxemburg vysílalo nedělní pobožnosti. O velikonocích 1974 mohl být posvěcen vlastní Boží dům s 550 místy k sedění. Vzniklo misijní dílo, které daleko přesáhlo hranice Německa.

V letech 1976/78 bylo nutné misijní centrum rozšířit. Byl zakoupen pozemek, na němž byly postaveny dvě další budovy. Na pozemku misijního centra v Krefeldu, velkém cca 10 000 čtverečních metrů, se nachází Boží dům, domek pro správce budov, dvě misijní budovy, a od roku 1992 též vlastní budova pro tiskárnu a rozesílání. Vydávané brožury a knihy o biblických tématech jsou překládány do osmi jazyků, tištěny a odtud rozesílány do více než 130 zemí. Je to přibližně tolik zemí, které Ewald Frank osobně navštívil. Tato mezinárodní a nezávislá misijní práce je financována zásadně z dobrovolných darů. Přitom v pravém smyslu slova se jedná o dílo víry, které existuje a vykonává se díky spoléhání na Boha. Knihy, brožury a kázání na kazetách se posílají bezplatně každému, kdo má zájem, aniž by byl přiložen účet nebo složenka. Neexistuje žádný seznam zapsaných členů.
zpět na začátek
Základ víry

Jediným zdrojem, dokonalým základem, jedinou směrnicí víry, učení a života je Písmo Svaté. Bůh ve Starém Zákoně skrze Své proroky a v Novém Zákoně skrze apoštoly všechno řekl. Bible je uzavřené Boží svědectví, k němuž, tak jako k závěti, nesmí být nic přidáno.

Svobodná lidová misie Krefeld se odlišuje ode všech církví vzniklých v uplynulých evangelizačních probuzení, která byla Kristově církvi od reformace darována. Všechny založily vlastní sbory a zorganizovaly se do jednoho svazku. My předkládáme zvěstováním zjeveného Slova celou radu Boží, která je potřebná k dokonání církve. V tomto smyslu má být poslouženo všem stávajícím sborům – všemu Božímu lidu bez ohledu na konfesní příslušnost. Z tohoto zvěstování nevznikají opět sbory, které by byly podřízeny krefeldskému misijnímu centru, nýbrž výsledkem musí být a bude příprava církve Ježíše Krista, kterou On sám odevšad vyvolává.

Naše společenství v žádném případě nehlásá, že jedině u nás je spása, ale jako část té »Ecclesia« má tvořit živou církev živého Boha se všemi Božím Slovem ven »vyvolanými« a »vyvolenými«. Neodvolává se na žádného člověka jako na svého zakladatele, ale je pokračováním a dalším vedením předcházejících probuzení skrze Ducha Božího s tím cílem, že Pán sám staví a dokoná Svoji církev.

Zvěstování Slova ve spojení s věčně platným evangeliem Ježíše Krista působí podle Svatého Písma vždy dvojnásobně: Zaprvé je člověku zvěstován soud, totiž právoplatné odsouzení kvůli všem přestoupením Zákona, kterých jsme se jako lidé, kteří jsou ztracení, dopustili. Zadruhé víra, která přichází z kázání Slova, je Boží silou, která způsobuje záchranu duše a plné ospravedlnění před Bohem toho, kdo se Božímu rozsudku podřídí.

Ospravedlnění hříšníka ale neznamená ospravedlnění od hříchu. Jenom kdo přijme nabídku Boží milosti pro sebe osobně, prožije záchranu a může své povolání a vyvolení utvrdit. Kdo to odmítne, bude odmítnut. Kdo to nepřijme, nebude přijat.

Svaté Písmo je jednoznačné ve všem, o čem svědčí. To, co se o něm jen říká, je mnohoznačné. Proto z lásky ke zjevené pravdě Slova rozhodně odmítáme každou interpretaci.

Jen to, co v Novém Zákoně písemně zanechali apoštolové je skutečně »učení apoštolů«. Jenom to, co Bible skutečně svědčí, je »biblické«. Jen to, co pochází od samotného Krista, je »křesťanské«. Odmítáme usnesení různých koncilů jako dodatky a falšování originálního Slova, vzniklá v průběhu dějin kostela.

Víra v jednoho pravého Boha, kromě Něhož není jiného, a který se zjevil ve své rozmanitosti jako Stvořitel, Zachovatel, Zachránce, Král a Soudce atd., je pro nás závazným základem naší víry.

Nikajsko-kaldejské vyznání víry odmítáme celé jako nebiblické. V něm lze číst mimo jiné: »… Boží jediný Syn, který se z Otce narodil než byl svět, Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, narozený, nikoliv stvořený, s Otcem ve stejné bytosti …« Pro narození Syna v nebi, kterého měl porodit Otec, neexistuje žádné biblické místo, které by to jen naznačovalo. To pravé apoštolské vyznání víry je napsáno jedině v Bibli. V dogmatických dějinách jsou kostelní vyznání.

Bůh je jeden. Nejsou tři – všemohoucí, vševědoucí a věční, ne tři si dělí všemohoucnost, ne tři jsou jednotní, nýbrž ten Jeden, všemohoucí a jediný Bůh, který se od počátku času projevoval rozmanitými způsoby, se zjevil v Nové Smlouvě k naší záchraně jako Otec v nebi, na Zemi v Synu jako Emmanuel = »Bůh s námi« a skrze Ducha Svatého. Ten »Syn« byl zaslíben v celém Starém Zákoně. ON je ten Bohem zplozený a narozený z Marie, Spasitel zjevený v těle, »Prvorozený« mezi mnohými bratřími. Skrze Jeho zástupné utrpení a umírání byli všichni synové a dcery Boží smířeni se svým Otcem v nebi. Skrze kázání evangelia o Ježíši Kristu jsme my, lidé, seznámeni se spásou Boží, takže můžeme osobně prožít spásu. Tak prožije člověk své obrácení – změnu mysli, že opustí širokou cestu, je vnitřně obnoven a skrze Slovo a Ducha znovuzrozen k nové naději.

Bůh stvořil člověka k Svému obrazu ke společenství s Ním. Vztah mezi Stvořitelem a Jím stvořeným člověkem byl narušen pádem do hříchu.

Pád do hříchu byl způsoben svedením, ze kterého vzešlo semeno. Proto Pán přímo po pádu ustavil nepřátelství mezi oběma semeny a Evu odsoudil k rození dětí s bolestí.

Ve stejné souvislosti bylo dáno první zaslíbení ohledně Mesiáše, který přijde jako »Boží Semeno« skrze ženu a zlořečenému hadu rozdrtí hlavu.

Na začátku přirozeného stvoření Satan strhl svedením Evy a přestoupením Adama lidstvo k pádu do hříchu a tak získal vliv a moc nad vším stvořením, které odděleno od Boha, bylo nyní kvůli neposlušnosti a přestoupení uvrženo do smrti.

Na počátku nadpřirozeného stvoření Bůh padlé lidstvo Satanu vytrhl skrze druhého Adama, když zastínil Marii, a tak se skrze zplození z Ducha narodil Syn Boží do tohoto světa, aby napravil škodu spasením a smířením, a opět obnovil společenství s Bohem.

Tajemství spasení ztraceného lidstva spočívá v tom, že Spasitel sám jako Slovo, které bylo na počátku, byl učiněn tělem, tedy cele člověkem, aby ve Svém masitém těle mohl zemřít, a přemoci peklo a smrt skrze vzkříšení. Protože pád do hříchu se stal v mase a krvi, tak i záchrana padlého lidstva se nutně musela stát skrze Spasitele v Jeho masitém těle, který Svou svatou krev, v níž byl Boží život, prolil na kříži Golgaty.
zpět na začátek
Vodní křest

Podle příkladu apoštolů jsou křtěni jen ti, kdo uvěřili podle slova vzkříšeného Pána: „Kdo uvěří a pokřtěn jest …“ To se děje jednorázovým ponořením, jak se to provádělo v prvních staletích po apoštolech. Pokropení nebo polévání odporuje každému biblickému základu a pochází z epochy nuceného pokřesťanšťování – a tak je to ještě dnes, protože vlastně také kojenec, kterého se nikdo vůbec nemůže ptát, je k tomu donucen.

Petr, muž té první hodiny, Bohem zplnomocněný, ve dni založení novozákonní církve pod vedením Ducha Svatého řekl: „Pokání čiňte a nechte se jeden každý z vás pokřtít na odpuštění vašich hříchů, a tak obdržíte dar Ducha Svatého …“ (Sk.2:38), neboť: „… aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy …“ (Luk.24:47). Křtem ten, kdo uvěřil, svědčí, že přijal odpuštění hříchů a nechává se jako na potvrzení v poslušnosti pokřtít.

Tak to kázali apoštolové, také Filip a Pavel, a misijní příkaz z Mat.28:19 doslova splnili. Oni neopakovali ten úkol jako formuli, ale pochopili, že se jedná o to jméno novozákonní smlouvy Ježíš, ve kterém se jediný Bůh zjevil jako Otec, Syn a Duch Svatý, a ve kterém jedině je spása Boží. Neboť tak Pán přikázal: „… a křtěte je na jméno Otce, Syna a Ducha Svatého.“ Bůh je Otec, ale to přece není jméno. Syn rovněž není jméno, ale to, co On je. A právě tak Duch Svatý není jméno, jsou to označení. To jméno Otce, Syna a Ducha Svatého, do kterého má být křtěno, je Pán Ježíš Kristus. To je pravé učení a praxe apoštolů. Tak všichni v původním křesťanství byli pokřtěni na jméno Ježíše Krista a jak to potvrzují i církevní dějiny, ještě dlouho po čase apoštolů.
zpět na začátek
Večeře Páně

Večeře Páně se slaví biblickým způsobem. Je upečen jeden chléb bez kvasu podle počtu účastníků. Tento chléb je požehnán v modlitbě a pak lámán a všichni se o něj podělí. Kalich, ve kterém je víno, je též v modlitbě požehnán a podává se všem. Je to »večeře na památku« na utrpení a umírání našeho Pána a Spasitele, který obětováním Svého těla a krve zaplatil výkupní cenu Své vlastní církve.
zpět na začátek
Návrat Krista

Návrat Ježíše Krista je identický s prvním vzkříšením; stane se to před začátkem Tisíciletého království. „Blahoslavený a svatý, kdo má podíl v prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt nemá moc, ale budou kněží Boží a Kristovi, a kralovat s ním budou tisíc let.“ Druhé vzkříšení nastane po tisíciletém kralování, kdy všichni lidé, kteří kdy na Zemi žili, budou souzeni u »posledního soudu«. (Zj. 20).
zpět na začátek
William M. Branham

William M. BranhamVěříme a vděčně přijímáme, že Bůh jak kdysi Pavla, povolal i Williama Branhama nadpřirozeným způsobem jako vyvolený nástroj a postavil celé církvi k požehnání. Jak Bible a také mezinárodní církevní dějiny dosvědčují, že Bůh k zvláštním úkolům vždy zvolil muže přímým povoláním. V církvích a svobodných církvích jsou populární obzvláště ti, kteří začali působit od času reformace. Protože nyní žijeme podle Božího Slova v posledním prorockém úseku, Bůh podle Svého zaslíbení neposlal reformátora, ale pravého proroka – vidoucího. William M. Branham byl v našem čase mužem Bohem poslaným, jako byl Jan Křtitel při prvním příchodu Krista. Jak mohou všichni proslulí evangelisté v USA dosvědčit, on byl tím, skrze nějž Bůh po druhé světové válce způsobil průlom k duchovnímu obnovení a probuzení s uzdravováním, do něhož byla zahrnuta celá Země. U něho začala všechna misijní díla mnohých evangelistů, Hnutí křesťanských obchodníků plného evangelia, které začalo s Démosem Shakarianem, a nepřímo celé charismatické hnutí, kde působil David DuPlessis, ačkoliv co se týká zvěstování, zůstali ve svých tradičních učeních. Ve svých kázáních sice probíral tajemství, o nichž je v Božím Slově od 1. Mojžíšovy knihy až do Zjevení psáno, která však nebyla zjevena ve světle naplnění, nikdy ale nepřecházela přes svědectví Písma Svatého. Pro Williama Branhama byla Bible Boží absolut. Dost často ve svých kázáních řekl: „Moje slova jsou slova člověka, ta mohou selhat, ale Boží Slovo, které zvěstuji, je neomylné a platí na věky.“


Do mezinárodního povědomí zvláště vešlo, že v knize s titulem »Výklad sedmi období církve« je výrok týkající se roku 1977. Ten ve stejném znění nepochází od W. Branhama, to zdůrazňujeme. Byl to vlastní vydavatel, Dr. Lee Vayle, který se opíral o všelijaké výpočty a měl za to, že rok 1977 bude 70. spásným rokem, kdy skončí světské systémy a nastane Tisícileté království. Ewald Frank v Oběžném dopise z prosince 1973 poukázal na to, že tento výrok nepochází od W. Branhama a že nikdo nezná čas ani hodinu. To mu bylo velice zle vyčítáno »lidmi od Branhama«, kteří ledacos tvrdili, od té doby je spojení s těmi bratry v USA přerušeno. Svobodná lidová misie Krefeld nemá nic společného s tzv. »Branhamovou církví«, která biblickou půdu opustila, nýbrž s církví Ježíše Krista, do které byl Branham se svou službou postaven. Pro nás je ve všech věcech směrodatným učením jedině Svaté Písmo. Učení, která se odvolávají na Branhama, ale nejsou dosvědčena Biblí, pocházejí ze špatných porozumění nebo vlastních výkladů, jak to Písmo Svaté v dopisech Pavla a také Petra popisuje (2.Petr.3:14-18), a v průběhu církevních dějin se to stále znovu opakovalo ve všech společenstvích. Branham není žádným zakladatelem náboženství nebo církve, ale muž Bohem poslaný, který nás zavedl zpátky k původnímu Božímu Slovu a pravdivému zvěstování.

Svobodná lidová misie Krefeld nepovažuje proroky nebo apoštoly za předměty víry, nýbrž jsou to nástroje v ruce Boží, a jsou přijímáni těmi, kdo věří zaslíbením Božím, která jsou ve Slově napsána. Je-li dáno přímé povolání a poslání, potom se naplní, co řekl náš Pán: „Kdo vás přijímá, Mne přijímá, a kdo Mne přijímá, přijímá toho, který Mne poslal. Kdo proroka přijímá, protože je prorokem, obdrží odplatu proroka …“ (Mat.10:40), a právě tak: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá“ (Jan.13:20).

Co bude se všemi těmi, kteří Bohem poslanou službu ignorují, jestliže následující výrok, který bratr Branham při svém povolání obdržel, je pravda? „Jak byl Jan Křtitel poslán, aby předešel prvnímu příchodu Krista, tak zvěst, která je tobě svěřena, předejde druhému Kristovu příchodu.“

Kdo chce více vědět o službě bratra Branhama, nebo by měl zájem o literaturu, může se na nás obrátit.
zpět na začátek
Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky.(Žid.13:8)